Z historie závodu

Jarní sprinty patří mezi nejznámější setkání vzduchem chlazených Volkswagenů v České republice. Za téměř 25 let své existence se z malé akce „na koleně“ na pražském Vítkově vyvinuly v respektovaný podnik s tradicí, pevnými pravidly a řadou příznivců.

 

Kořeny závodu sahají do roku 2001 a jsou neodmyslitelně spojeny se jmény Robert Kudrna a Jan Kukla, kteří stáli u jeho zrodu. Na jejich odkaz navázali další pořadatelé, mezi nimi i dlouholetý organizátor a moderátor Ondřej Brom – na VW scéně známý jako OB.

 

Právě s ním jsme se ohlédli za bezmála čtvrt stoletou historií Jarního sprintu. V rozhovoru se dozvíte, jak se zrodil nápad na sprinty ve stylu Le Mans, proč nesou dodnes jméno Memoriál Roberta Kudrny, jak se měnila organizace i zázemí a jaké momenty zůstaly v paměti pořadatelů i účastníků.

Jak vznikl nápad uspořádat Jarní sprinty, kdo byl organizátorem, kdy a kde se konal, kolik přijelo aut, kolik lidí organizovalo aut atd. A proč Memoriál Roberta Kudrny?

Za nápadem uspořádat setkání na Vítkově, později nazvané Jarní sprint, stojí pánové Robert Kudrna a Jan Kukla. Oba dva se sešli na setkání veteránů na Vítkově. Jan Kukla si kamarádsky rýpl do Roberta Kudrny, že by bylo pěkné podobné setkání uskutečnit pro vzduchem chlazené Volkswageny. Netušil však, že Robert tuto myšlenku uskuteční.

Po vzoru veteránského setkání nastavil pravidla, která platí dodnes. Start systémem Le Mans a dobrždění uprostřed závodní trati. I místo setkání zanechal na pražském Vítkově, jen s tím rozdílem, že termín posunul na jaro. Logicky tedy vznikl název Jarní sprint.

Vzhledem k povolovacím procesům na pražském magistrátu zastřešil Jarní sprint na dva roky VW Brouk klub Praha. První ročník se uskutečnil v roce 2001 a zúčastnilo se ho přibližně 15 vzduchem chlazených vozů VW a na organizaci se podílelo přibližně 5 až 6 lidí.

V roce 2003 odchází Robert z klubu a zakládá VW veteran klub „Žluté rukavice“ a stává se na dlouhé roky jeho předsedou. Od tohoto roku Žluté rukavice pořádají Jarní sprint.

Jarní sprint se na VW scéně stává velmi populární a počet účastníků se každým rokem zvětšuje. V roce 2015 se uskutečnil poslední ročník na pražském Vítkově. Zúčastnilo se ho 130 vozidel a pořadatelé měli problém, aby se toto množství vozů dostalo do prostoru setkání.

V druhé polovině roku 2013 umírá Robert Kudrna. Vzhledem k tomu, že byl otcem Jarního sprintu, dlouholetým předsedou VW veteran klubu a hlavně naším kamarádem, se všichni pořadatelé Jarního sprintu rozhodli na jeho počest doplnit název Jarního sprintu dovětkem – memoriál Roberta Kudrny.

Otázka je, proč se Jarní sprint stal tak populární? Zřejmě kvůli tomu, že se setkání pořádalo v centru hlavního města, nebo kvůli spanilé jízdě centrem Prahy za doprovodu policie a nebo cílem spanilé jízdy hotelu Troníček? Těžko říci!

V roce 2016 magistrát hlavního města nevydal povolení k uspořádání Jarního sprintu na Vítkově. To postavilo před pořadatele velký problém, zda neukončit pořádání Jarního sprintu. Díky Andrému Massoudovi jsme našli partnera – městskou část Praha 12. Díky jejich iniciativě jsme našli prostor v Modřanech pro pořádání dalších dvou ročníků. Místa zde bylo oproti Vítkovu daleko více, ale závodní dráha nebyla ideální. Na druhou stranu, umístění setkání na břehu Vltavy nám umožnilo uspořádat závody v plavání vodníků na řece.

V roce 2018 se Žluté rukavice rozhodli, že další ročník Jarního sprintu nebude pořádat. Důvodem k tomuto rozhodnutí bylo, že celý pořadatelský tým byl již unaven a všichni cítili, že poslední dva ročníky v Modřanech nebyly tak dobré jako na Vítkově.

Jak se změnilo zázemí a organizace?

Pokud přemýšlím nad organizací prvního a posledního ročníku Jarního sprintu vidím zcela jasně obrovský rozdíl. První ročník byl uspořádaný tak trochu na koleně. Po každém ročníku jsme vyhodnotili, co se nám podařilo a co trochu „skřípalo“. Postupně jsme vyladili Jarní sprint do, podle mne, absolutní dokonalosti, kdy všechno klapalo. Bylo to nutné, protože prostor konání byl malý a nám každý rok přijíždělo více a více vozidel.

Nicméně pravidla závodů zůstávala stále stejná.

Organizačně nejnáročnější byl přesun Jarních sprintů z Vítkova do Modřan, ale věřím, že se přesun povedl a účastníci prvního Jarního sprintu v Modřanech byli spokojeni snad stejně jako na Vítkově.

Po oznámení ukončení pořádání Jarních sprintů mne navštívil předseda klubu VW Brouk Kolín a zeptal se zda, by jejich klub nemohl převzít pořádání této akce. Členové VW veteran klubu souhlasili za podmínky, že akce bude mít jiný název. Proto po dva roky byl název The VW aircooled runway. Na jednom z VW srazů se sešli zástupci VW Brouk klub Praha, VW veteran klubu a VW Brouk Kolín a dohodli se, že se vrátí původní název Jarní sprint.

VW Brouk Kolín pořádá Jarní sprint na letišti v Chrášťanech u Českého Brodu a letiště nabízí daleko více prostoru. Díky tomuto prostoru je možné nabídnout více aktivit, které nešli pořádat na Vítkově. Na mysli mám hlavně skákací hrad pro děti, dostatečná prezentace sponzorů, kamiony jako divácké tribuny, velký catering, možnost přespání na místě setkání a podobně. To přináší další organizační nároky, které musí pořadatelský tým zvládnout. V současné době má pořadatelský tým kolem 20 lidí, kteří musí fungovat jako dobře namazaný hodinový stroj.

Máš nějakou oblíbenou historku nebo moment, který ti zůstal v paměti?

Po těch mnoha letech je těžké něco z minulých ročníků Jarníbo sprintu vyzdvihnout, protože se vzpomínky slévají, ale o jednu se s Vámi podělím.

Pro vysvětlenou, provozovatel hotelu Troníček byl motorkář. Vlastnil motorku Harley Davidson, kterou měl v hotelu vystavenou. Při jednom ročníku Jarního sprintu, kolem půlnoci, kdy jsme již řádně popili, popadl svoji motorku, a uprostřed restaurace ji nastartoval a začal ji tůrovat. Všichni řvali nadšením a povzbuzovali ho, aby ještě přidal. Jak motorku tůroval na koberci, tak jsme ještě u snídaně sundavali z obličejů a oblečení nalepené tečky od roztaveného koberce.

Je někdo, kdo jezdí pravidelně každý rok? Máme nějaké „legendy“ mezi účastníky?

Po 22 letech pořádaní Jarního sprintu odešlo mnoho lidí do VW nebe. Na ty velmi rád vzpomínám a věřím, že i ostatní si na ně vzpomenou.

K žijícím legendám Jarního sprintu jistě patří Milan Holub a jeho žlutý brouk. Myslím si, že Milan má nejvíce cen z Jarních sprintů. Pokaždé když závodil, tak vyhrál. Stejně tak je na tom i Pavel Svoboda, který pravidelně na Jarní sprint jezdí a skoro pokaždé vyhrává. Oba měli vždy perfektně startující auto ale hlavně ho perfektně znají, takže dobrždění jim problém nedělá.

Legend je daleko více a omlouvám se, že nevyjmenuji všechny.

Jednoduše řečeno, Jarní sprint je dodnes velmi oblíbený a my jsme rádi, že je pro Vás můžeme pořádat. 

👉 Přidejte se dalšímu ročníku a buďte součástí příběhu, který píšeme společně už více než dvě dekády!